Biorezonance


Princip biorezonance spočívá v tom, že jakýkoli živý organismus má elektrická pole a tím pádem i pole magnetické. Ať už v buňkách těchto organismů a nebo mezi buňkami samotnými neustále probíhá prostřednictvím elektromagnetických vln výměna informací.

Doktor Harold Burr z univerzity Yale zjistil, že onemocněním předchází změny těchto elektromagnetických impulsů. To znamená, že diagnostika energeticko-informační výměny v organismu je schopna vyhodnotit zdravotní stav člověka a z výsledků je schopna předpovědět onemocnění a podle toho navrhnout preventivní opatření, kterými lze zabránit jeho dalšímu rozvoji.

Každý člověk je (zjednodušeně řečeno) systém mezi sebou vzájemně propojených procesů a řízení, které jsou ovládány signály v nich. Tyto procesy a řízení se dělí na harmonické (fyziologicky zdravé) a neharmonické (patologické neboli nezdravé).

Fyziologická (harmonická) kmitání, jsou ta, která vychází ze zdravých orgánů. Patologická (neharmonická) kmitání vznikají, když se jemné procesy řízení změní díky narušení rovnováhy organismu. Tato narušení ústí ve fyzické projevy onemocnění, jestliže regulační systém nebyl schopen tuto nerovnováhu vyrovnat.

Díky tomu můžeme skenováním rozsahu frekvencí a následným porovnáváním těchto získaných informací z organismu s frekvencemi, které jsou uloženy v paměti biorezonančního přístroje, určit možného původce potíží, nebo v rámci prevence těmto potížím předcházet. A to je podstata testování biorezonanční metodou.

Stručným shrnutím můžeme říct, že na základě frekvenčních charakteristik umožňuje biorezonanční testování analyzovat funkční aktivitu orgánů a srovnávat ji s etalony (měřítky) procesů.

Můžeme tedy provádět sledování životních procesů, nalézat narušení (pokud nějaká jsou), určovat vzájemná propojení v systémech a orgánech. Znalosti biorezonančních etalonů bakterií, virů, helmitů a protozoidů umožňuje také jejich efektivní vyhledávání a usnadňuje ozdravení zasaženého organismu.